Flóra Videa

Podivná zvířata #2 - Ksukol ocasatý

Tue 16 Apr 2019 13:06:00 +0200

Ksukol ocasatý (Daubentonia madagascariensis) je vzácná samotářská poloopice žijící na ostrově Madagaskar. Místní domorodci ksukola nazývají Aye Aye.

Dorůstají délky kolem 40cm (s ocasem asi 80cm) a váhy kolem 1-3 kilogramů. To z ksukolů dělá největší z nočních poloopic. Většinu svého života tráví vysoko na stromech a fungují v podstatě jen v noci. Občas sestoupí na zem, jinak ale na stromech spí, jedí, páří se a přemisťují se po nich. Během dne spí v hnízdech z listů a větviček, která si staví ve větvích stromů. Je známo, že samci svá hnízda dokonce občas sdílejí s ostatními samci, ovšem nejsou tam oba ve stejnou dobu.

Ksukolové se živí semeny, ovocem, nektarem či houbami. Pojídají ale také larvy. Právě pro jejich lov mají na předních končetinách speciálně vyvinuté dlouhé a kostnaté prstíky. Poklepávají na kmeny stromů rychlostí až osmkrát za sekundu a poslouchají ozvěnu a šramot larev. Jakmile objeví dutinu, žvýkají díru do dřeva tak dlouho, že zuby vytvoří díru. Larvu pak vyšťourají právě těmi tenkými prstíky. Zuby ksukolům dorůstají po celý život, který trvá přibližně 25 let.

Mezi domorodci je ovšem rozšířena pověra, že pokud ksukol na někoho ukáže svým dlouhým hubeným prostředníčkem, dotyčný zemře. Proto je nemilosrdně zabijí, kdykoliv se objeví v blízkosti vesnic. Mají nálepku „nositel špatných zpráv“ nebo „hněv předků“. V boji proti jejich vybíjení dosud nepomohly ani rozsáhlé kampaně mezinárodních ochranářských institucí. Jejich populace tedy potupně klesá a jsou ohroženi.

Podivná zvířata #1 - Tarbík

Thu 04 Apr 2019 15:00:00 +0200

Tarbíci jsou rodina malých pouštních hlodavců vyskytujících se v Arábii, Asii nebo severní Africe. Mají výrazně prodloužené zadní nohy, díky kterým se dokaží pohybovat rychlostí až 24km/h a vyskočit do výšky až 3 metrů. Svůj dlouhý ocas používají k vyvážení skoků nebo jako podpěru když stojí na místě.

Jsou to převážně noční tvorové. Během horkých dnů se skrývají ve svých norách, přes den vylézají jen zřídka. Vchody do svých doupat si kopají poblíž rostlinných porostů, zejména podél hranic polí. V období dešťů si hrabou tunely v kopcích, aby se snížilo riziko jejich zatopení. V létě si zas vstupy no nory zahrabávají a drží tím horký vzduch venku. Někteří přírodovědci spekulují o tom, že se zahrabávají i před predátory (sovami, pouštními liškami, kočkami nebo šakaly) Ve většině případů jsou totiž nory konstruovány s nouzovým východem, který končí těsně pod povrchem nebo se otevírá na povrchu a je jen slabě zakrytý. Toto pak umožní tarbíkům před predátory rychle uniknout. Vodu pijí jen velmi zřídka. Vláhu získavají z potravy (různé hlízy, šťavnaté části rostlin nebo semena) Žijí spíše osamělý život, ale vyjímečně utvoří i menší kolonii.

Dorůstají velikosti 5-15 cm (bez ocásku) a váhy jen několika málo gramů. Jejich život trvá přibližne 3-6 let.

Dají se chovat i jako domácí mazlíčci, ale například v Americe je jejich chov zakázaný kvůli možné spojitosti s opičími neštovicemi.

Listonos bílý

Mon 25 Mar 2019 18:05:00 +0200

Listonos bílý (Ectophylla alba) je druh netopýra z rodiny Phyllostomatidae (Listonosovití). Je to jediný člen rodu Ectophylla.

Má výraznou bílou srst, která se vyskytuje pouze u šesti z přibližně 1300 známých druhů netopýrů. Listonos žije v zemích Střední Ameriky (Kostarika, Honduras, Nikaragua a Panama) Obývá stálezelené tropické deštné pralesy, které mohou vyhovět jeho specifickým požadavkům na hnízdění a stravu. Skupinky listonosů se ukrývají ve "stanech" z listů tropické rostliny Helikónie. Cíleně nakusují listové žilky tak, že se list podél řapíku ohne a vytvoří tak stříšku, kam se mohou zvířata schovat jako pod stan. Tento druh byl první, u kterého bylo toto tvoření "stanů" pozorováno. Stavba trvá několik dní a list může být obýván až měsíc, pak se zvířata opět stěhují. Živí se ovocem, převážně fíky. Dorůstají velikosti až 5 cm a váží něco kolem 6 gramů. Jejich lebku pokrývá tlustá černá membrána, která je považována za ochranu před ultrafialovými paprsky.

V důsledku ztrát přirozeného prostředí je považován za ohroženého. Nečekaně.

Pablatnice nosatá

Fri 15 Mar 2019 15:00:00 +0200

Pablatnice nosatá (Megophrys nasuta) je suchozemská, suchému listu podobná žába. Vyskytuje se ve vlhkých, nížinných až podhorských deštných lesních porostech od jižního Thajska přes Malajsii a Singapur, až po ostrovy Sumatru a Borneo. Žije v blízkosti malých sladkovodních toků nebo stojatých vod, které jsou nezbytné pro její rozmnožování. Do vody totiž vstupuje právě jen při něm.

Kůži mají hladkou a v odstínech šedé, červenohnědé nebo hnědé barvy a na spodní části těla navíc doplněnou hnědými skvrnami. Také připomíná suché spadlé listy, ve kterých nejčastěji tyto žáby žijí a pokud se nepohybují, jsou prakticky k nenalezení. Jsou velmi plaché a v případě ohrožení znehybní a splynou s okolím. Pablatnice žijí osamoceně a partnera si hledají jen v období páření.

Samice dorůstají velikosti až 16 cm, samci pak měří kolem 10-12 cm. Živí se hmyzem, pavouky, měkkýši, kraby ale i menšími žábami, hlodavci nebo ještěrkami.

Národní park Zion

Wed 20 Feb 2019 11:34:00 +0200

Turisty velmi vyhledávaný národní park se nachází poblíž města Springdale ve státě Utah.

Rozprostírá se na rozhraní tří geologických oblastí (Koloradské plošiny, Velké pánve a Mohavské pouště) na ploše 593 km² a v nadmořské výšce až 2 660 m (Horse Ranch Mountain). Národním parkem byl vyhlášen již v roce 1909, tehdy však nesl jiný název - Mukuntuweap National Monument. Na Zion byl přejmenován až v roce 1919. Název pochází z hebrejštiny a znamená v překladu posvátné místo. Prvotní osídlení oblasti se datuje zhruba do 6. tisíciletí př.n.l. a v pozdějších dobách se zde postupně vystřídaly dvě indiánské kultury - Anasazi a Fremont.

Celá oblast Národního parku Zion je, krom zajímavých geologických útvarů, poměrně bohatá na faunu i flóru. Lze zde nalézt mnoho druhů rostlin, z nichž velmi početné zastoupení mají zejména kapradiny a mechy v oblastech blízko vodní plochy. Ve vyšších místech pak dominují smíšené lesy, ve kterých převažují borovice, smrky a topoly. Ze zvířat jsou zde zastoupeni třeba chřestýši, mnoho druhů ještěrek nebo kondoři a pumy.

Acanthoplus discoidalis

Tue 30 Nov -1 00:00:00 +0200

Příšera